[ Pobierz całość w formacie PDF ]
jako zástupci republiky. To byste se, páni bratøi, velmi zmýlili;
~e to pùjde tak lehce, nás, staré bojovníky, vyluèovat z armády!
My jsme vám dnes drazí! Tak proè mobilizujete Nìmce
z Èech? Ano, takové vojáky vy dnes potøebujete. Z nás vaak
takoví vojáci nikdy nebudou!
Plnomocník se usmívá:
Nesmía, bratøe, brát vaechno tak, jak se mluví... Jistì ~e
nám jde o zachování armády, ale právì proto musí zmizet
komitéty. Jsou bolaevickým pøe~itkem. Dennì podávám
do Prahy zprávy o stavu armády, ale nedostávám odpovì-
di&
Hodinu, dvì a nìkdy jeatì déle trvaly rozmluvy plnomocní-
ka s delegacemi, ale mìly jen ten význam, ~e se delegáti vra-
celi ke svým oddílùm jeatì radikálnìjaí a jeatì pøesvìdèenìj-
aí, ~e plnomocník hraje s celým vojskem nepìknou hru.
Také delegace 3. pluku pøijela za plnomocníkem do Omska.
Ovaem bez dokumentù, neboe velitel tohoto pluku patøil k nej-
vládnìjaím. Dal telegrafovat do Omska, ~e tam odjeli bez do-
kumentù tøi vojáci jeho pluku a ~e ~ádá, aby byli ihned zatèe-
ni. A vskutku, sotva delegace 3. pluku vystoupila na omském
nádra~í, pøikroèila k ní hlídka vojenské policie.
Vy jste delegáti tøetího pluku?
Ano. A co je?
Mám na vás zatykaè. Ale nejsem tak apatný chlap, abych
zatýkal delegáty...
V Jekatìrinburgu se seali zástupci vaech plukù a oddílù. De-
batovali, schùzovali, ale nevìdìli, jak zmoci situaci. Nako-
nec pozvali politického plnomocníka, aby se s ním dohodli.
Plnomocník opravdu pøijel mluvit a jednat s vojáky, na nì~
z valné èásti byl vydán zatykaè.
Shromá~dìní ho uvítalo klidnì a chladnì. Plnomocník
se mraèil a první si vy~ádal slovo.
Obèané, mluvil, nepøiael jsem k vám ani jako voják, ani
jako plnomocník, nýbr~ jako obèan. Jako plnomocník bych
mezi vás pøijít nemohl. Mám dostateènou moc, abych vás dal
dnes nebo zítra násilím rozehnat, ale já to neuèiním &
Proto~e tolik moci nemáa, padla pravdivá poznámka.
Pøiael jsem vás varovat, pøiael jsem, abych uèinil poslední
pokus pøemluvit vás, abyste se podrobili rozkazùm...
Mluvil dlouho; jeatì déle mluvili delegáti, ale nedohodli se.
Sjezd jen formuloval pøesnì své po~adavky a písemnì je
pøedlo~il politickému plnomocníku. Pinomocník je pøijal.
Doma je hodil k objemnému balíku ostatních rezolucí.
Tím ovaem nebyla vìc vyøeaena. Konflikt vlastnì teprve za-
èínal. I poslednímu vojáku bylo jasné, ~e bez boje plnomocník
kapitulovat nebude. Proto sjezd zvolil své pøedsednictvo, které
mìlo fungovat nepøetr~itì, a dohodl se na smìrnicích, které
mìly být dodr~ovány u ka~dého oddílu. Smìrnice znìly:
1 - Øádný sjezd se sejde v mìstì Tajze 20. kvìtna. Do té
doby vojáci vaech èastí budou provádìt pasívní rezistenci.
2 - Rozkaz è. 588 se nevyplní.
3 - Nikdo ani za nic nepùjde na frontu.
4 - Nikdo nebude stávkokazem pøi stávkách ruského dìl-
nictva.
5 - Nikdo nebude vykonávat policejní slu~by proti ruskému
obyvatelstvu.
6 - %7Å„ádným èinem nepodporovat Kolèaka.
7 - Vaemi prostøedky dokazovat spojencùm, ~e èeskoslo-
venská armáda není ji~ schopna vojenských akcí.
8 - Nikomu nevydávat zbranì.
Vedení zpoèátku nemìlo v úmyslu u~ít násilí, domnívalo se,
~e jiné prostøedky budou úèinnìjaí. Aby odvedlo pozornost
vojákù od politiky, zvýailo najednou podstatnì jejich plat, ne-
pomìrnì víc vaak plat dùstojníkù.
Ale v tom se vedení akaredì pøepoèítalo. Devìt desetin ar-
mády zvýaené slu~né nepøijalo, a kde se tak stalo; rozdíl mezi
starým a novým slu~ným byl vìnován ve prospìch sjezdových
akcí! Dùvod, proè se tak stalo, byl zásadní. Podle starého
zákona zvyaovat nebo sni~ovat vojákùm plat smìl jedinì
sjezd. A svolání sjezdu vedení odmítlo.
Zvýaení slu~ného je protizákonné. Budou je musit jednou
zaplatit naai dìlníci, a my nemáme v úmyslu vytahovat jim
z kapes poslední peníz. Nepotøebujeme zvyaovat slu~né, ale
potøebujeme svolat sjezd! øíkali vojáci.
Je tøeba dodat, ~e dùstojníci zvýaené slu~né pøijali do noho!
Pøiael 1. máj, svátek vaech pracujících.
Sjezd vydal pokyny, aby se vaude poøádaly tábory 1idu, tøe-
ba~e na území ovládaném Kolèakem jakékoli projevy byly pøís-
nì zakázány.
Byl to opravdu zase jednou revoluèní 1. máj. Vaude, kde
stály vlaky èeskoslovenských dobrovolcù, byly vztyèeny rudé
zástavy. Rudì byly vyzdobeny tìpluaky, rudé prapory visely
i z nádra~ních budov. V Tajaetì vlál rudý prapor i na vodáren-
ské vì~i.
Sjezd se neptal ani admirála Kolèaka, ani politického plno-
mocníka, ani vojenských velitelù.
Na tábory se dostavilo i mnoho ruských dìlníkù, kteøí sami
nesmìli manifestovat a demonstrovat. Naslouchali cizí øeèi,
pochytili sem tam nìjaké slovo, ale dobøe chápali, oè jde.
Jejich oèi se usmívaly. A kdy~ pak nakonec zaznìly revoluèní
písnì, zpívali nadaenì s sebou.
Sjezd pøedpokládal, ~e pasívní rezistence a jednotnost ce-
lého vojska donutí politického plnomocníka ke zmìnì stano-
viska, ale zklamal se. Vedení zatím nic zvláatního nepodnika-
lo, jako by jen vyèkávalo, ~e vysoko vzedmutá hladina èasem
sama klesne. Nikdo pro sjezdovou èinnost nebyl trestán, do-
konce u nìkterých plukù i samotní velitelé umo~òovali dele-
gátùm agitaci.
Mnohým se zdálo, ~e vítìzství je na dosah ruky.
Jen Èeskoslovenský deník atval dál proti sjezdu, dokon-
ce jeatì zuøivìji ne~ døív. Dobrovolci jej zahazovali, alapali
po nìm a pou~ívali jej k úkonùm, k nim~ se obyèejnì u~ívá
papír nepotiatìný.
20. kvìtna, podle usnesení jekatìrinburského, seael
se sjezd znovu, a to nejdøíve v Tomsku; pozdìji se pøestìhoval
do stanice Zima, aby mìl blí~e k ústøedí, které sídlilo tou do-
bou v Irkutsku.
Sjezdoví delegáti v Zimì dìlali toté~, co v Jekatìrinburgu:
schùzovali a debatovali, a hlavnì hledali cestu, jak se domoci
oficiálního uznání. Vysílali deputace k politickému plnomoc-
níku, psali dopisy, ale marnì. Kromì toho vydávali pro armá-
du vlastní èasopis, tiatìný v tiskárnì plukovního zastupitelstva
3. pluku.
V Zimì chybìli jen zástupci 1. pluku, který tou dobou byl
posádkou v Irkutsku. Kdy~ pøijeli i tito poslanci a jménem svého
pluku pozvali sjezd do Irkutska, kde mu zaruèili ochranu, sjezd
se rozhodl, ~e se pøestìhuje do Irkutska.
Poslanci ~ili vlastnì nelegálnì. Od svých velitelù nemìli do-
kumenty, nikdo se vaak neodvá~il je zatknout. Legitimace
sjezdového delegáta platila víc ne~ jakýkoli jiný dokument.
Posádka v Zimì je ochraòovala, stravovala a starala se o nì
v ka~dém smìru.
Do Irkutska se vypravili poslanci ve dvou èástech. Druhá
èást mìla na místo dojet o den pozdìji.
První èást se dostala do Irkutska bez pøeká~ek. Pøijela poz-
dì veèer a na noc se uchýlila do kasáren 1. pluku. Vojáci je
pøijali srdeènì a pøátelsky je pohostili.
Jakmile se o tom dozvìdìl velitel pluku, spojil se telefonicky
se atábem armády. Instrukce, které dostal, byly jasné: dele-
gáti musí ihned z pluku zmizet. Plukovníci obyèejnì poslou-
chají, hùøe je to s vojáky. Dùstojník, který mìl slu~bu, z rozkazu
plukovníkova zaèal sice hned prohlí~et vaechny ubikace
a ~ádal, aby vaichni cizí dobrovolci, kteøí nepatøí k pluku, oka-
m~itì opustili kasárny. Nikdo vaak jeho rozkaz nevyplnil.
Druhého dne vaichni tuaili, ~e se stane nìco rozhodujícího.
Èasnì zrána bylo naøízeno, aby se celý pluk shromá~dil na ná-
dvoøí kasáren. Musí nastoupit i vaichni krejèí, aevci, písaøi, ku-
chaøi a nemocní. Dobøe, proè by tohoto rozkazu vojáci neu-
poslechli?
V devìt hodin na dvoøe kasáren stál celý 1. pluk. Roty tvoøi-
ly ètverec. Slunce svítilo, vzduch vonìl, bude krásný den, ale
vojáci stáli tiae, zamraèenì.
Nikdo nemluví. Tolik lidí, a skoro úplné ticho.
Pozor! najednou roztrhne ticho plukovník.
Branou do kasárenského nádvoøí vjí~dí kavalkáda vzácných
hostí: politický plnomocník, generálové, vyslanci, politikové.
[ Pobierz całość w formacie PDF ]